Už v roce 2000, kdy měl autor to štěstí, že strávil jeden měsíc v osamocení na jednom z antarktických ostrovů, předpověděl mnohé z problémů a hrozeb, o kterých svět komunikuje až dnes.
Recenze
„Hodné doporučení nejen jako autentický deník přímého účastníka antarktické výpravy na ostrov Nelson, ale i pro hluboké filozofické zamyšlení nad ničivým pustošením naší země, kdy „dílo Boží nahrazujeme bezduchým dílem svým“.“
Zdeněk Janík – publicista
„Čtu a doporučuji knihu Martina Vopěnky Antarktida na prahu konce. Autor dovedl sdělit své pocity z cesty a pobytu v daleké a odlišné zemi tak, že mi dovoluje více porozumět vlastním pocitům (byť pocházejí z méně náročných cest). Výchozí kolísání mezi depresí a mánií, těšením se na neznámo, ale i tíseň z opuštění blízkých, obava z cizích lidí a jejich institucí. A pak pocit spoluviny, že i kvůli mně se spaluje nafta a znečišťuje ovzduší, že pošlapu panenskou zemi, že přenáším (třeba ne v doslovném, ale v obecnější smyslu) nějakou infekci a přispívám k promíchání a zjednotvárnění světa, které Vopěnka nazývá koncem. (…)“
Jan Novotný, Mosty 31.7. 2002
Bibliografické údaje
Nakladatelství:
- Česko: Práh, 2000
- Slovensko: Sofa, 2000
Počet stran: 328
Zahraniční obálky:
martinvopenka.com 