Příběh vnitřního přerodu osobnosti ke skutečné nezávislosti a dospělosti.
Hrdina Lukáš opouští minulost, kterou vnímá jako neslučitelnou s vlastní svobodou a přichází do nepochopitelného, stále snově unikajícího prostoru psychiatrické léčebny. Prožívá zde silnou a bolestnou lásku, bojuje s temnými stránkami vlastního těla i duše i s traumatizujícím vztahem k rodičům a vybojovává i zápas o holý život. Sugestivní vyprávění se pohybuje ve světě na hranici normality a šílenství, snu a skutečnosti, depresí a štěstí, přitom zůstává obrazem toho, co někdy může prožít každý.
Psychiatrická léčebna je zde obrazem vnitřního světa hlavního hrdiny i zrcadlem souboje mezi dobrem a zlem.
Recenze
„(…) Vopěnkova kniha rozhodně není snadné a oddychové čtení. Autor nás drásá nelítostným obrazem vnitřního i vnějšího světa, v němž se hrdina románu pohybuje. Vymknutost jednotlivých stavů odpovídá vymknutosti doby. Lukáš – případ možná víc pro psychologa, než pro psychiatra – svádí zápas s vlastní duší i tělem, přičemž právě popis problémů souvisejících s tělesností balancuje téměř na pokraji únosnosti. Z nejzazší hranice mezi realitou a představami, mezi normalitou a vyšinutostí, se Vopěnkův literární pacient bolestně probojovává nazpět do života. Odráží se ode dna. K líčení této cesty volí autor šokující kontrasty. V nerozlišování mezi skutečností a vidinami i v bloudění od duchovna k živočišnosti si Vopěnka se svým hrdinou vlastně nezadá. Řešení, k němuž se zdá příběh směřovat, se ukáže jako lichá naděje – Lukáš sice nalezl lásku ve svém srdci, ale pochopení ve světě mimo ústav nikoliv. Ani v prostředí, jemuž by milosrdenství mělo být vlastní. (…)“
Jaroslav Someš, Katolický týdeník
Bibliografické údaje
Nakladatelství: Lidové noviny, 1999
Počet stran: 381
martinvopenka.com 