Vopěnka přistupuje k psaní poezie jako k nejvyššímu slovesnému tvaru a jako k daru inspirace, který nelze vysedět u stolu. Píše proto poezii sice soustavně, ale jen ve vzácných chvílích osvícení, které přicházejí dvakrát až pětkrát za rok. Vybranou báseň vždy rozesílá před Vánoci přátelům. Jedna z básní této sbírky se ihned dostala do výběru nejlepších českých básní za daný rok.
Recenze
„Často se říkává, že moderní poezie je – na rozdíl od poezie psané v minulosti – natolik uzavřená sama v sobě, že pomalu ztrácí běžné čtenáře a stává se četbou hrstky zasvěcenců, nakonec často jen básníků samých. Jen stěží bychom hledali výraznější protipól zmíněného typu poezie, než jakým jsou přítomné verše Martina Vopěnky: zcela srozumitelné, sdělné, působící klidným rytmem a prosté – právě to je jejich největší hodnota, protože dosáhnout podobné prostoty je často to vůbec nejobtížnější, vzpomeňme jen na pozdní tvorbu Seifertovu.“
Jan Šulc, knižní redaktor a editor
Bibliografické údaje
Nakladatelství: Práh, 2023
Počet stran: 80
Příklady básní: Návraty, Jen jednou
martinvopenka.com 