Když praskne tenká slupka civilizace a padnou morální zábrany, ke slovu přicházejí démoni dřímající hluboko v nás. Jeden z nejdrastičtějších románů současnosti vypráví příběh člověka, který propadne zlu.
Recenze
Až na samotné hranici vkusu a toho, co snese médium knihy, balancuje český prozaik Martin Vopěnka ve svém novém románu. Za účelem zachytit morální rozklad lidské společnosti si vybral vskutku nemetaforický jazyk. A obrazy, pro které je slovo naturalistický takřka eufemismem. První stránky přitom slibují leccos: hlavní postava Šimon Svěcený se v časoprostoru evokujícím posmrtnou krajinu doslova prohrabává skrze nánosy písku do své minulosti. (…) Šimon se „propadá“ do doby, kdy svět stojí před svou zkázou. Důvodem ovšem není atomová válka nebo ekologická katastrofa, ale vymizení i nejmenšího důvodu pro to, aby se lidé mohli nazývat lidmi. Autor si při zobrazení všeobecné zkázy vypomáhá sondami do Šimonova nitra: i on, usedlý, zabezpečený čtyřicátník, milovaný a milující svou manželku, se s rozmělňujícím se mravním kodexem kolem sebe mění k nepoznání. (…)“
Jiří Hlinka, Hospodářské noviny 10. 10. 2003
Bibliografické údaje
Nakladatelství: Práh, 2003
Počet stran: 272
martinvopenka.com 