

Z Beáty schoulené na kraji lesní cesty vyzařuje takové zoufalství, že ji Tomáš, jinak plachý a nesmělý muž, nabídne přístřeší.
Komorní příběh dvou citlivých outsiderů se dočkal rozhlasové adaptace.
Recenze
„Vopěnkova novela je nesena lehkou rukou, je t skica v pastelových barvách začínajícího podzimu. Vyprávění plyne poklidným tempem, střídají se tu dva úhly pohledu: Tomášův a Beátin. Pozornost se věnuje odstínům, drobným hnutím, běžným úkonům, jako je podpalování ohně, sbírání jablek, slévání a pití čaje, proměnám světla, slunci, mrakům, mlze, větru, vodě a vlhkosti vůbec, ta je po povaze věcí spojována s ženou Beátou, stejně jako mlha a tma. (…) Vše by mohlo skončit šťastně. V útulném domku, daleko od smrdutého městského světa, se kletby lámou. Beáta začne Tomášovi důvěřovat a nachází dokonce smysl života – chce u zázračné kapličky vybudovat studánku. Vtom se všechno hroutí: Tomáš se tajně sejde s jejím bývalým mužem, Beáta se to dozví, a s pocitem, že byla zrazena, zas, oslepena vlastní bolestí, od Tomáše utíká. Tomáš zůstává v domku s jabloňovým sadem opět sám. Jeho samota už ale není tím stavem plnosti a klidu, který si sám vyvolil. Beáta za sebou nechává pocit nedostatku, trhlinu, kterou se do zdánlivě idylického světa vlévá smutek. Jako když tichou noc rozbije štěkání psa a promění ji v nepřátelský prostor. Největší hodnotu novely jsou, podle mého názoru, její citelné terapeutické účinky. Nejen že si při četbě odpočineme, a když knihu zavřeme, je nám, jako bychom strávili víkend na venkově. Díky uvolněnému tempu a nekomplikovanému způsobu vyprávění je nám také dovoleno vstoupit do procesu, kterým se Beáta stává součástí Tomášova života. Jak ji postupně přijímá Tomáš, tak ji přijímáme i my. Pomáhá nám přitom Tomášův filozofický nadhled, vycházející z jeho africké zkušenosti i let poustevničení.“
Magdaléna Platzová, Lidové noviny 8.4.2002
Bibliografické údaje
Nakladatelství: Prostor, 2002
Rozhlasová četba na pokračování: Český rozhlas, 2002
Počet stran: 194