Můj bratr mesiáš

Píše se rok 2096 a sucho trvá už mnoho let. Řečiště Vltavy je vyschlé. Vědecký projekt odvrácení části slunečních paprsků ve stratosféře však vzbuzuje naději. V té době, právě za prvního deště, se v Praze Holešovicích narodí Eli.

Roku 2168 káže v řecké osadě poblíž Olympu Eliho starší bratr Marek těm, kteří přežili nejhorší exodus v dějinách lidstva. (Experiment se totiž vymkl kontrole a od severu se šíří nová doba ledová.) Zatím jen hrstka nejvěrnějších uvěřila v mesiášství umučeného Eliho.

Román je geopoliticky zařazen do prostředí střední Evropy a Balkánu za 80 až 150 let. Ukazuje možné budoucí scénáře jak poltického, tak environmentálního vývoje. Uvěřitelně a s citem pro psychologii postav autor líčí, kolik bolesti, lásky, nenávisti, pochybností i naděje by mohlo přinést zrození někoho, kdo by mohl hrát v lidských dějinách stejnou roli, jakou hrál kdysi Ježíš. Přitom i Ježíšovo učení a smrt byly spojeny s nepochopením, přičemž pravděpodobnost, že by jeho příběh dal vzniknout globálnímu náboženství, byla téměř nulová. Podobně je tomu i v případě Eliho, což podtrhuje promyšlenost autorovy koncepce.

Recenze

“Nejlepší scifi měsíce – zázraky a mesiášové ve zmrzlé budoucnosti. Politika a spiritualita kolidují v Simon Ingově scifi top volbě.”

Simon Ing, The Times

Díky nakladatelství Mladá fronta a úžasnému talentu spisovatele a vizionáře Martina Vopěnky můžeme v ruce držet knihu, která si v ničem nezadá se slavným Orwellovým románem 1984. Jakmile ji otevřeme, vtáhne nás do světa, který už pár let žijeme, jen si to se vší vážností uvědomovali jen ti citlivější z nás. Ačkoliv román Martina Vopěnky Můj bratr mesiáš může dle anotací působit jako jasná sci-fi, je to dílo opravdovější, než by se na první pohled mohlo zdát. Vydejte se spolu s autorem do roku 2096 – k vyprahlému řečišti Vltavy, za lidstvem, které je samo sobě zkázou.

Jarmila Vandová, 3.9.2017 Digitimes