/

Facebook

Poem Benny

Benny Úsměv našeho psa
prozařuje vesmír
absolutní oddaností.
Už jen prosťáčci a děti
umí být bezmezně šťastní.
Náš pes
je prosťáček
a trochu dítě.
Kroutí se na zádech,
stříhá ušima;
ze všech sil kotví
právě probíhající okamžik
v našich neklidných myslích.
Náš pes
je chundelatá myš;
klubíčko blaženosti.
Jeho oči
jsou plné radosti,
když nás vidí kolem sebe;
nechápe,
proč stále unikáme
do svých muset a chtít.
Náš pes
se jmenuje Benny
a neví nic o smrti.
Zvesela se staví
mezi nás a ji –
je to náš štít.
Panáčkuje a cení zuby,
nabízí se
místo všech strachů,
jež zdoláváme.
Ale my se přesto
dál bojíme
a dychtíme po naději,
která je absolutní
a neštěká,
když vcházíme do dveří.
Náš pes
je tajtrlík
a šťastně se směje
i bez naděje. 
Josefův důl, 17.7. 2015 		Benny The smile of our dog
radiates absolute loyalty
across the universe.
These days only the unsophisticated and children
know the bliss of unbridled joy.
Our dog
is unsophisticated
and rather childlike.
Rolling on his back,
wiggling his ears,
he, with all his strength, anchors
this present moment
in our restless minds.
Our dog
is a furry mouse;
a fluffy ball of gladness.
His eager eyes
always fill with joy
when we are with him;
he doesn’t get
why we always escape into our musts and wants.
Our dog’s
name is Benny
and of death he knows nothing.
Cheerfully stepping inbetween us and him –he is our shield.
Rearing up, baring his teeth,
offering himself
assuaging all those fears
we’re battling.
But we keep
fearing still,
we long for hope that is absolute
 and won’t bark
when we come home.
Our dog
is a goofball
and, to keep his wide grin,
he needs no hope within. 
Translation Kristýna Adámková
Josefův důl, 7/17/2015