Baladické povídky o zvířatech a návštěvnících hor. Autor zná hory a obtíže života v tomto přírodním společenství. Snaží se čtenáři zprostředkovat jak drsné životní podmínky pro zvěř, tak základní životní pravdy, které tamní realita lidem odhalí. Čtenářské určení kolísá od dětí ml.šk.věku, k nimž se autor sklání vyprávěním o zvířatech, až po příběhy zdánlivě pro mládež, které se snaží ukázat na chyby, jichž se lidé dopouštějí ve vzájemných vztazích
Recenze
„(…) V úvodní meditativní pasáži jeho pohádkové knihy, která představuje jakousi cestu-výstup do Větrných hor, o území skalnatých masivů říká: „je to místo jen pro ty, kteří mají rádi přírodu takovou, jakou ji Bůh stvořil“. A opravdu, ve Vopěnkových příbězích zatočí čarovné místo hor s každým svým nepevným a neupřímným návštěvníkem. Časovou rovinu pohádek tvoří průběh jednoho roku, od zimy do zimy. Jednotlivá roční období život v horách proměňují, otevírají nové cesty, probouzejí k dechu spící nebo ledem a smrtí zasklívají zavržené. A nad tím tu občas kraluje nemilosrdný vichr. Vopěnka však nevypráví o horách jako o barevných pohádkových kulisách. Vše je tam totiž dramaticky živé; rozmlouvající, toužící, milující – skály, zvířata, kytky, stromy, vítr. Bratr život i smrt. A protože jsou vzpínající se hory pokorně vrostlé do Stvořitelova řádu, smrt je tu sestrou, nezahnanou služebnicí..(…)“
Miloš Doležal, Lidové noviny 18.8.1998
Bibliografické údaje
Nakladatelství: Knižní klub, 1997
Počet stran: 143
martinvopenka.com 